^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘

!V PRODEJI!




˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘

kapitola 18: Návštěva II.

22. června 2012 v 12:58 | Nelien |  *Prokletí úplňku - Odhalení
Ahojky! Dnes tu pro vás mám II. část kapitoly Návštěva! Dneska v noci odjíždím do Chorvatska, ale nebojte, třetí část jsem nastavila na zveřejnění během příštího týdne, ačkoli tu nebudu :) Takže užívejte slunečné dny!




Když opouštěli kino, všichni si nadšeně vyměňovali své názory, dokonce i Rick se shodl na tom, že Probuzení je zatím nejlepší díl z celé Underworld série. Na dálku odemkl auto a společně s Ewil nastoupili.

"Dobře, musím uznat, že to nebylo zase tak přehnaně hororový," připustila Ewil, když si zapínala pás a Rick startoval, "a dokonce mě to bavilo."

"Já to věděl," mrkl na ni a vycouval na silnici. Vyrazil ke čtvrti na konci města, jako vždy mnohem vyšší rychlostí, než tu byla povolená. Za chvíli míjeli poslední obchody a činžáky, které brzy nato vystřídaly stromy a louky. Vše se topilo ve tmě, hvězdy byly chladné a dnes působily skoro záludně. Ewil seděla jako přikovaná a s očima na stopkách sledovala silnici a modlila se, aby jim pod kola nevběhlo nějaké zvíře.

"Ricku, prosím tě zpomal," řekla mu po chvíli. "Vždyť tam máš skoro stovku."

"Klid, já umim jezdit, zlato," uculil se.

"O tom nepochybuju, ale večer je to dost nebezpečný."

"Nevěříš mi?" otočil k ní hlavu s šibalským úsměvem.

"Mám být upřímná?" zakřenila se.

"No, myslím, že -"

Vtom ze škarpy mezi stromy vyletělo cosi obrovského a černého. Ewil zaječela a ohromné zvíře dopadlo s pořádným řachnutím na kapotu. Rick dupl na brzdu, strhl volant a auto prudce hodilo smyk. Ewil ještě stihla zahlédnout svítivé oči a děsivé tesáky, které se na ni z předního skla dívaly. Potom už neviděla nic, všechno se točilo, srdce měla až v krku a před očima jí proběhl snad celý její život.

Auto vyletělo ze silnice, zatočilo se kolem své osy a zastavilo se nárazem do stromu.

Hluk a zmatek ustal. Ewil se pokoušela rozlepit víčka, hlava jí třeštila a když otevřela oči, všechno se jí mlžilo. Srdce jí ještě stále bouchalo jako šílené, celá se třásla.

Jsem mrtvá? honilo se jí hlavou. Konečně dokázala rozpoznat různé tvary, všude byla tma, přední sklo bylo naprasklé, z kapoty se kouřilo a přímo před nimi se tyčil mohutný kmen.

Někdo se jí dotknul, vzal jí obličej do dlaní. Natočila hlavu a viděla Ricka, vypadal ustaraně, díval se na ni vystrašeným pohledem, ale zraněný nebyl. Vzápětí jí hned došlo proč - nemohl se přeci zranit.

"Ewil, Ewil," mluvil na ni naléhavým hlasem. "Lásko, slyšíš mě? Miláčku..." odepnul jí pás, naklonil se k ní blíž a odhrnul jí vlasy z tváře.

"Ricku," zašeptala Ewil slabým hlasem.

"Ano, jsem tady, jsem u tebe, lásko, neboj se, všechno bude v pořádku."

"Bolí mě hlava," roztřeseně se dotkla čela. Když se potom podívala na prsty, byly od krve. "Sakra," zamumlala.

"Jak se cítíš?"

"Jde to," trochu si poposedla. "Co se tam zatraceně stalo?"

Rick neodpověděl, ale podivně zatnul zuby. Najednou zpozorněl. Rozšířily se mu zorničky, napnuly svaly. To Ewil vyděsilo.

"Co se děje?"

"Psst..."

Venku se něco pohybovalo. Tráva šuměla, praskaly větve. Rick upíral oči ven, stále vypadal jako z kamene.

Ze tmy se náhle vyřítilo velké monstrum a skočilo na přední kapotu. Ewil leknutím vyjekla, strachem ani nedýchala. To zvíře vůbec nebylo zvířetem, byl to vlkodlak. Nahrbil se, vycenil své smrtící tesáky a potom vší silou narazil do předního skla. Ewil vykřikla, sklo nebezpečně zapraskalo.

"Tak fajn," zavrčel Rick, nespouštěl přitom z hrozivého netvora vražedný zrak. "Ewil, zůstaň tady a ani se nehni. Hned se vrátím."

"Cože?" vyjekla Ewil zděšeně. "Ne, ne, ne! Nikam nechoď!"

"Uklidni se," uhodil na ni Rick nezvykle tvrdým hlasem. "Vrátím se. Musíš mi věřit! Zůstaň sedět a nic nedělej! Vyřídím to rychle."

"Ale -"

Nato Rick vystoupil z auta, zabouchl za sebou dveře a vlkodlak obrátil svou pozornost na něho. Připravil se k útoku, drápy zarýval do kapoty auta, z tlamy mu odkapávaly sliny.

Rick si přetáhl mikinu přes hlavu a v jediném okamžiku se přímo před Ewilinýma očima proměnil. Tělo se mu napjalo, zapraskaly kosti, hlava se protáhla, tělo začalo růst, svaly se nadouvaly. Rick cenil zuby, které se nyní měnily na hrozivé tesáky, zatínal pěsti, až na jeho místě stál vlku podobný tvor. Otevřel zuřivé oči a Ewil si zakryla ústa dlaněmi, když po něm vlkodlak skočil a Rick udělal totéž.

Oba se svalili na zem, vlkodlak si počínal jako smyslů zbavený, všemožně se snažil protivníka roztrhat. Ale Rick byl příliš rychlý a příliš silný. Vrhl se netvorovi po hrdle a Ewil odvrátila tvář. Nemohla se na tu hrůzu dívat.


****

Blížilo se půl dvanáctý v noci a mně se pomalu začínalo chtít spát. Dívala jsem se na dvdčko a v duchu si začínala říkat, ať už je konec. Nechtělo se mi to vypínat, protože jsem to měla rozkoukané, ale únava na mě začínala doléhat.

Máma se ještě dole v obýváku dívala na nějaký film, většinou vydržela být vzhůru u televize i do jedný ráno. Dostala jsem chuť na něco sladkýho, tak jsem na ovladači zmáčkla pause, vyhrabala se z postele a zamířila do kuchyně.

Zrovna, když jsem se blížila ke schodům, někdo zazvonil. Zarazila jsem se na prvním schodě a v duchu se divila, kdo to v tuhle dobu může být. Že by Chris nebo někdo z kluků? Nestalo se něco?

Viděla jsem mámu, jak si obléká župan a jde ke dveřím. Podívala se do kukátka a pak otevřela.

"To bude asi omyl, my jsme si pizzu neobjednávali," řekla mladíkovi, který před sebou držel tři krabice pizzy.

"Ale vaši sousedé ano," ozval se jiný, až děsivě líbezný hlas a mně se málem zastavilo srdce. Za mladíkovými zády se objevil jiný muž, chytil kluka za hlavu a přímo před máminýma a mýma očima mu zlomil vaz.

Máma zaječela, muž vrazil dovnitř, popadl ji pod krkem, zvedl do vzduchu a tvrdě přirazil ke stěně.

"Ticho," zasyčel jí do obličeje. Zakryla jsem si ústa dlaněmi, z očí mi stekly slzy. Hrdlo jsem měla stažené hrůzou, srdce mi naráželo do hrudi jako zdivočelé.

"Kde máš dcerušku?" zeptal se muž sladce, přitom se za jeho zády vyrojili další tři chlapi a vnikli dovnitř. V ten okamžik jsem se otočila a co nejrychleji a zároveň nejtišeji jsem prchala zpátky do pokoje. V hlavě mi zběsile tepalo, strach mě celou pohltil a nedovoloval normálně uvažovat. Zamkla jsem za sebou a s přerývavým dechem se rozhlédla po pokoji.

Tak kde je! Kde je ten zatracený mobil!

Slyšela jsem, jak ti muži dupou po schodech. Zachvacovala mě panika, skoro jsem nemohla ani dýchat. Pak jsem ho konečně uviděla. Ležel na stole mezi papíry. Rychle jsem k němu přiskočila, ale to už mi někdo bral za kliku. Věděla jsem, že je zámek dlouho nezdrží. Popadla jsem mobil a jediné, co mě napadlo, bylo schovat se pod postel.

Ležela jsem na břiše, snažila se ztišit svůj divoký dech, měla jsem pocit, že mi srdce hlasitě buší i do podlahy. Roztřesenými prsty jsem na mobilu namačkala Chrisovo číslo.

Málem jsem vykřikla, když dveře s hlasitým lomozem vyletěly z pantů a přistály na zemi. Dovnitř napochodovaly tři muži, viděla jsem jejich boty. Vytočila jsem Chrisovo číslo a sledovala, jak na druhé straně vyzvání. Přitom jsem sledovala ty boty, jak se procházejí po mém pokoji, a jedny z nich - černé drahé lakýrky - se až příliš přiblížily k mému úkrytu.

Roztřesenýma rukama jsem pevně svírala mobil a modlila se, ať mě tu neobjeví, ať mi to Chris zvedne a ať neubližují mojí mámě.

Zničehonic postel nad mojí hlavou zmizela a odletěla na druhou stranu mého pokoje, kde s hlasitým prásknutím narazila do zdi. Málem se mi zastavilo srdce zděšením. Vtom se z mobilu ozval Chrisův hlas:

"Jully? Jsi tam?"

Nestačila jsem však říct jediné slovo - ten muž v lakýrkách, který předtím držel mou mámu pod krkem, mi vytrhl mobil z ruky. Jediným stiskem ho rozdrtil v dlani.

Vytřeštěně jsem na něho zírala, když mě jeho poskoci surově popadli za paže a vyzvedli na nohy. Vyděšeně jsem se muži před sebou zadívala do očí.

Jeho oči byly ledově zelené a bodavé jako jehly. Avšak hořela v nich jakási jiskřička pobavení a záludnosti. Byl to pohledný muž, hnědé vlasy měl sčesané do kohouta a v uších se mu blyštěly náušnice. Na sobě měl černý elegantní oblek a bílou košili s několika rozepnutými knoflíčky u krku. Krutě se na mě usmál.

"Tak se s tebou konečně setkávám, Julian," řekl.

"Kde je máma?" vyhrkla jsem. "Co jste s ní udělali?"

Muž ke mně přistoupil o krok blíž a dvěma prsty se dotkl mé tváře. Byl studený jako led. Zálibně se usmíval, přičemž si mě prohlížel.

"Jsi docela rozkošná," uculil se nebezpečně. "Skoro k nakousnutí," dodal a zazubil se. V úsměvu mu zazářily špičaté tesáky. Okamžitě jsem pochopila a hrůzou zatajila dech.

"Jmenuji se Daniel," pravil muž jako by mimochodem. "Tvá matka je prozatím v pořádku. Neměj strach, před touto návštěvou jsem jedl," znovu se ďábelsky zazubil.

Naprázdno jsem polkla. Co ode mě může chtít? Zabije mě? Kdybych mohla zachránit aspoň mámu... je to všechno moje vina, ona je v tom nevinně, já jsem Markusova dcera. Proto jsou tady, že ano? Proto mě chtějí zabít. Určitě mě zabijí. Dneska v noci umřu.

"Nějak jsi zbledla," poznamenal Daniel na oko ustaraně. "Nemusíš se bát, já jsem tu jen proto, abych tě odvedl někomu mnohem děsivějšímu."

"Co se mnou uděláte?" zanaříkala jsem. "Pusťte aspoň moji mámu, ona za nic nemůže."

"Rád bych, ale nepůjde to," zavrtěl Daniel soucitně hlavou. "Ona s námi půjde také, kdyby se ti náhodou zachtělo dělat potíže."

Proti vůli mi z očí stekly slzy.

Daniel se otočil k odchodu a jeho upíři mě vedli za ním. Vyšli jsme na chodbu a sešli schody do přízemí.

Daniel se náhle zarazil. Zvedl ruku, oba upíři, jež mě věznili, se také zastavili. U zdi v chodbě bezvládně ležel jeden z Danielových upírů.

"Pane?" promluvil muž vedle mě.

"Je mrtvý," řekl Daniel tiše a všechno pobavení a škodolibost z jeho hlasu vyprchaly.

Z kuchyně náhle vystřelilo cosi neuvěřitelně rychlého a hbitého. Zahlédla jsem pouze šmouhu, když muži vedle mě zařvali. Jednomu spadla hlava, načež se jeho tělo skácelo v gejzíru krve, a druhý odlétl přes celou chodbu a skončil na schodech.

Utekla jsem od znetvořeného těla do rohu, kde jsem se chytila za žaludek a snažila se potlačit zvracení. Všechno uvnitř mě se bouřilo a jako by stahovalo, připadala jsem si jako v nějaké noční můře.

Ta rychlá šmouha se náhle zastavila a já konečně pochopila, kdo to je.

Nathalien.

"Ty," zavrčel Daniel vztekle a Nathalien pozvedl zakrvácený meč.

"Také tě rád vidím, Danieli," pousmál se a vyrazil do útoku. Daniel bleskurychle tasil a kov o sebe zařinčel. Stala jsem se svědkem neuvěřitelně rychlého souboje. Jejich pohyby byly tak mrštné, že je obyčejný člověk jako já nebyl schopen postřehnout. Viděla jsem pouze čepele míhající se ve vzduchu a ty dva, jak kolem sebe poskakují a jsou snad rychlejší než světlo.

Náhle jeden z nich vykřikl, zavrávoral a zády narazil do stěny. Byl to Daniel, držel se za krvácející rameno a upíral na Nathaliena nenávistný pohled. Narovnal se a vycenil špičáky.

"Tohle není konec," zasyčel a byl pryč.

Nathalien se zhluboka nadechl a zasunul meč do pochvy u pasu. Potom se otočil a váhavě ke mně přistoupil. Až nyní jsem pochopila, že je po všem. Připadala jsem si jako v nějakém transu. Stále jsem nebyla schopná to všechno pochopit. Jako by to můj mozek odmítal přijmout.

"Julian," promluvil na mě Nathalien něžně a vzal mě za ramena. "Slyšíš mě?"

Uvědomila jsem si, že třeštím oči neznámo kam. Přinutila jsem se na něho podívat a najedou to přišlo - rozbrečela jsem se.

Nečekaně mě k sobě přivinul a objal ve svém železném obětí. Studil skoro stejně jako Michael, začínala jsem si připadat zase v bezpečí. Trochu nemotorně mě hladil po vlasech a snažil se mě utěšit.

"Kde je máma?" vzpomněla jsem si najednou a trochu se od něho odtáhla.

"Jen klid, je v kuchyni," odpověděl pomalu. "Zatím je v bezvědomí, ale bude v pořádku."

"Bože," zavřela jsem oči. "To nemůže být pravda."

"Všechno už je v pořádku, Julian," znovu mě chytil za ramena. "Nyní musíš jít se mnou. Tvůj otec bude překvapen."
 

20 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 TereezCa TereezCa | 22. června 2012 v 13:21 | Reagovat

Wow, paráda! Myslela jsem si, že jí vážně odvedou, ale ono ne!! xD Nathalien? Toho jsem fakt nečekala :))) Každopádně jí zachránil, díky bohu... Pěkně akční kapča ;)
Užij si to moc a moc v Chorvatsku :P* ;* Já bych jela hned :D

2 roliand roliand | 22. června 2012 v 13:22 | Reagovat

wooow první koment tak to se mi ještě nikdy nestalo, ale vážně super část už se těšim na další

3 roliand roliand | 22. června 2012 v 13:22 | Reagovat

[2]: tak teda ne první koment škoda

4 Ivča Ivča | 22. června 2012 v 13:26 | Reagovat

Nádhera... akce va spojení s city a nakonec dobrý konec... krásně napsané a napínavé. Má to vše, co by měla mapínavá povídky mít. Míšo, máš můj veliký obdiv :-)

5 Ivča Ivča | 22. června 2012 v 13:27 | Reagovat

Já si myslím, že Nathalienovi není úplně ukradená... :-)

6 Neilin Neilin | 22. června 2012 v 13:42 | Reagovat

Jé to je krásný... Tak Nathalien no to je zajímavé :D
Užij si to v Chorvatsku!! A pozdravuj tam :))

7 Annie Annie | E-mail | Web | 22. června 2012 v 13:48 | Reagovat

Jé, úžasný...hmm, takže Nathalien :DD
Tak to bude ještě zajímavé :))

8 Elnesta Elnesta | 22. června 2012 v 14:17 | Reagovat

jupí

9 Illandris Illandris | Web | 22. června 2012 v 15:00 | Reagovat

No páni, skoro se mi při čtení orosilo čelo. Ale naštěstí to dobře dopadlo. Čekala jsem sice, že tou záchranou bude Michael nebo Chris, ale nakonec Nathalien... Začíná se mi líbit:)

10 keira*** keira*** | 22. června 2012 v 16:10 | Reagovat

jEéé! :*) konečně nějaká ta krev a horror! ;)<3
i když jsem si myslela že Jully stihne do telefonu říct "pomoz.."nooo nic. stejně to byla bomba. xD
měj se fajn v Chorvatsku!!..*)

11 katushka katushka | 22. června 2012 v 16:15 | Reagovat

Super, no, poslední dobou to přibývá rychle. Ale jinak, byla vážně úžasná. :) Užij si to v Chorvatsku :)

12 Nefertiti Nefertiti | 22. června 2012 v 16:18 | Reagovat

Nathalien se mi začíná líbit. Míšo je to nádhera fakt super! V Chorvatsku si to moc užij a vrať se nám brzy ;)

13 EVi EVi | 22. června 2012 v 16:28 | Reagovat

No teda, já už si myslela že jí unesou huff napínaví:) užij si pěkné prázdniny v Chorvatsku Míšo:)

14 Yuuky Yuuky | 22. června 2012 v 18:31 | Reagovat

no, páni, konečně něco o těch krvežíznivejch.. :D
parádní kapitolka, strašně se už těšim na další.. :D

15 Kájík Kájík | 22. června 2012 v 19:53 | Reagovat

:D spíš sem tam čekala Chrise a trošku jsem čekala že když bude Jull volat Chrisovi a on jí vězme ten mobil.. aby zaječela.. :DD A jinak si to užij v Chorvatsku a hlavně celé prázdniny ;))

16 parala parala | Web | 22. června 2012 v 20:48 | Reagovat

No SUPER!!!!! Namaluješ nám obrázek Nathaliena???

17 AranisLea AranisLea | Web | 22. června 2012 v 23:50 | Reagovat

Užij si Chorvatsko :-) To se tak někdo má, já zůstanu doma a budu čekat na další díl. To se ti to dělí na tři části, když je ten kousek na začátku týhle části taky na konci části předchozí, co? A já ti na to přišla! Já sem tak zlá! A tak se mi to líbí! XD Ne, ta část by byla docela dlouhá i bez toho, takže v cajku. Ale to rejpnutí sem si nedokázala odpustit :D Jinak je to... Hm... zajímavý, to je to správný slovo. Je to zajímavý :-) Opět se mi to líbilo, i když už to zní pěkně ohraně :-)

18 jane jane | 23. června 2012 v 9:52 | Reagovat

jůůů tk Nathalien? No možná se to trošku zvrtne a bude něco mezi nim a Jull, ale ona miluje Chise, tak se nechám překvapit :D
Moc hezká kapitola :) akční ;-) Honem další část, musim vědět jak na tom je Ewil s Rckem :D
Užij si moc moře v Chorvatsku a bacha na ježky ;D

19 Aranis Aranis | 23. června 2012 v 13:05 | Reagovat

Týýýjooooooo! :D Ta je fakt suprová a užij si to v Chorvatsku. Třeba tam nabereš inspiraci ;)

20 novačka novačka | 23. června 2012 v 19:21 | Reagovat

Tak tohle jsem nečekala :) Už jsem si vážně myslela, že ji odvedou.

21 keira*** keira*** | Web | 24. června 2012 v 11:54 | Reagovat

jen škoda že na tu další kapču tady nebudu a budu čekat až se vrátim,abych si ji mohla přečíst...:(*

22 Karolína K. 44 Karolína K. 44 | 24. června 2012 v 20:31 | Reagovat

Míšo, myslím, že se ti tato kapča povedla, konečně se tam oběvila nějaká ta akce... :D

Těším se na moc další! :D

I sloh máš moc hezký, ale když ho porovnám třeba s Křišťály, je vidět, že jsi Prokletí úplňku psala před několika lety. Ty máš jakousi schopnost zavést čtenáře do děje, taky bych chtěla umět takhle psát. Doufám, že se mi tento sen snad někdy splní. :D

Už se moc těším, až se tu zveřejní druhá část kapči! Budu tu v pondělí netrpělivě vyčkávat! :D

Příběh se začíná hezky vyvíjet. Zdálo se mi, že ze začátku ten děj byl pořád podobný, nic moc velkého se tam nedělo, ale teď je to už stonásobně lepší... Jen tak dál! :D

Snad to s Jull dobře dopadne, její tatík jí asi pomůže, už to vidím... :D

23 hal emmerich hal emmerich | E-mail | 25. června 2012 v 19:29 | Reagovat

http://adv.justbeenpaid.com/?r=4IB17YVQRO&p=jsstripler5

24 Gess Gess | E-mail | Web | 26. června 2012 v 7:56 | Reagovat

super kapča a začínám mít ráda Nathaliena,na 1.místě je na forever Michael,ae teď se mi vážně začíná líbit Nathalien. :D

25 holianka/Eleon holianka/Eleon | Web | 1. července 2012 v 13:13 | Reagovat

krása!krása! NÁDHERA!!

26 online online | E-mail | Web | 2. května 2016 v 11:51 | Reagovat

Hello!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama