^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘

!V PRODEJI!




˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘

Kapitola 15: Samá překvapení I

15. května 2012 v 19:59 | Nelien |  *Prokletí úplňku - Odhalení
Po delším čekání je tu nová kapitola :) Brzy taky přibudou další obrázky, tak snad udělají radost ;-)





Zazvonilo a já vyletěla z učebny jako tryskáč. Byla jsem celá nedočkavá a rozhodně jsem si tu událost nemohla nechat ujít. Chris se hnal za mnou a zubil se od ucha k uchu.
"Hej, Jul! Tak počkej!"
Ale já si dál nebojácně razila cestu hromadícími se studenty a v žaludku se mi všechno kroutilo. Ale takovým tím příjemným způsobem, jestli víte, co tím myslím... Z okolních učeben se začaly valit davy lidí a jeden druhák do mě prudce strčil loktem, až mi shodil tašku na zem. Nasupeně jsem se sklonila a začala sbírat vysypané učebnice.
"Díky!" Křikla jsem za ním popuzeně, nasoukala jsem do batohu knížku zoologie a když jsem se chystala vstát, Chris mi tašku zvedl a přehodil si ji přes své rameno.
"Jsi jako utržená ze řetězu," nepřestával se zubit.
"Jsem jen nedočkavá a vzrušená!" Uculila jsem se. "Copak ty to nechápeš? Jestli je to vážně pravda a nedělal sis ze mě jenom blázny, tak se Rick konečně vzpamatoval! To je neuvěřitelný!"
"No jo, taky jsem byl v šoku, když nám to říkal," pokrčil Chris vesele rameny. "Vlastně ho k tomu tak trochu popostrčil Michael - tuplem neuvěřitelný, já vím - ale Ricka ten nápad napad až tehdy, když mu Michael řek, že na holky nejlíp zabíraj vyznání lásky."
"No teda!" Zachechtala jsem se. "Brácha se nezdá!" Pak jsem popadla Chrise za ruku a táhla ho ke schodišti. "Ale měl pravdu."
Zamířili jsme do přízemí a hnali si to rovnou do jídelny. Byl čas oběda a právě teď měl Rick uskutečnit svůj šílený, ale geniální plán. Byla jsem strašně zvědavá, jak bude Ewil reagovat. Právě nám skončila zoologie a ostatním španělština a všichni jsme měli sraz v jídelně. Michael se z poslední dvouhodinovky ulil, jelikož jsme pitvali žábu, a on si nebyl jistý, jak by jeho dokonalé sebeovládání odolalo vůni čerstvého masa a krve. Mně se udělalo blbě hned po tom, co nám žábu předložili na pitevním tácu břichem nahoru, takže jsem celé dvě hodiny seděla sama v rohu a užírala se nudou, zatímco spolužáci pitvali. Navíc jsem něco tak odporného neuznávala už jen z toho důvodu, že to bylo naprosto zbytečné maření nevinných žabích životů.
"Jak vlastně Markus reagoval, když jste mu řekli, že se vlkodlaci a Žízniví spojili?" Vzpomněla jsem si najednou na náš nedávný rozhovor u mě v pokoji. Zrovna jsme s Chrisem vycházeli na prosluněný dvůr. Kolem nás se nesl štěbetající hlahol a přitom jsme míjeli několik rozesmátých obličejů. Jaro působilo pozitivně snad na všechny.
"Samozřejmě z toho nadšený nebyl," odvětil Chris trpce. Vedli jsme se ruku v ruce a já už si rozhořčených pohledů několika Chrisových tajných obdivovatelek naprosto nevšímala. On byl můj. Jen a jen můj. A neměla jsem v plánu se o něho s někým dělit.
"Toto spojení představuje vážný problém. Očividně bylo uzavřeno proto, aby nás mohli snadněji rozdrtit. Nebo spíš líp rozdrtit Lovce. Řek bych, že v nás - Ochráncích - ještě ani Zploditel ani Antonius nevidí takovou hrozbu. Což je dobře, aspoň je budeme moct pořádně překvapit." Ďábelsky zahýbal obočím a já se uculila. "Podle Markuse obě rasy spojily síly, aby se vyrovnaly se svým hlavním nepřítelem, což jsou právě Lovci."
"A co potom? Myslím, kdyby se jim to povedlo - samozřejmě teoreticky, protože se to nikdy nestane." Zdůraznila jsem.
"Pak by vypukla válka mezi nimi. Myslím ale, že vzhledem k tomu, jak rychle si Zploditel našel poskoky a jak rychle je učí odolnosti vůči úplňku, měli by vlkodlaci jasně navrch. A Zploditel to ví, proto se rozhodl s Antoniem spojit. Neboť v něm nevidí takovou hrozbu jako v Markusovi - a je si jistý, že až bude po všem, vypořádá se s Antoniem a jeho Žíznivými snáz, než by se vypořádal se samotným Markusem. Čemuž ale zřejmě Antonius nevěří. Asi se stále domnívá, že upíři jsou na mnohem vyšší úrovni než vlkodlaci a snadno se Zploditele zbaví."
"Ach jo, to je na mě moc složitý," vzdychla jsem. "Hlavně buďte opatrní."
"Ano, to je teď asi hlavní. Dávat si pozor." Chris zvážněl a ve mně zahlodal červík znepokojení. "Nebude lehké zlikvidovat upíry i vlkodlaky, když si navzájem vycházejí vstříc a kují intriky proti nám."
"Ale vy to zvládnete," povzbuzovala jsem ho a zároveň se v tom sama ujišťovala. "Že ano?"
Podíval se na mě a zastavil mě před vchodem do vedlejší budovy. Stále mě držel za ruku a nyní ji jemně stiskl.
"Ano," usmál se a já mu věřila. Uvěřila jsem, že je neporazitelný. Uvěřila jsem tomu a byla jsem ráda, neboť ta víra mi udržovala nervy pohromadě a zabraňovala panice, aby se mě zmocnila pokaždé, když Chris a kluci vyráželi na ty své obhlídky. Byla jsem svědkem jeho síly, viděla jsem ho v jeho vlčí podobě pouze jednou, ale stačilo mi to, aby mě tím vyděsil k smrti. A aby mě skutečně utvrdil v tom, že je neporazitelný.
Vešli jsme do jídelny. Chris mi podal tác a když jsme si naložili jídlo, vydali jsme se hledat volný stůl. Velkými okny sem proudilo zlaté světlo a studenti povykovali jeden přes druhého.
"Hele!" Zatahala jsem Chrise za rukáv košile a ukázala k zadnímu stolu, kde v osamění seděl Michael, upíjel kolu a očima kroužil po okolí. Vypadal jako dravec číhající na svou oběť. Nedivila jsem se, že si k němu nikdo neodvážil sednout.
"Chutná ti?" Prohodila jsem, když jsme si s Chrisem sedli naproti němu. Michael se ušklíbl a odložil kelímek s kolou stranou.
"Znám sice lepší pochoutky, ale tenhle nápoj není k zahození."
"Cola je to nejlepší pití, jaký si může teenager dát, kámo, - teda krom chlastu," prohlásil Chris. "Jasně že není k zahození."
Michael se pouze ušklíbl. "A jaký bylo pitvání?"
"Bezva, viď, kotě?" Uchechtl se Chris a objal mě jednou paží kolem ramen. "Naše Julinka sice málem hodila šavli, ale jinak pohoda."
"To ses teda moc nepotatila, sestřičko," dobíral si mě Michael a zřejmě se u toho velice bavil. Fakt sranda.
"Ha-ha," zakřenila jsem se na něho. "Podle mě by se mělo pitvání ve školách zakázat. Kolik zvířecích životů přitom přijde zbytečně na zmar? Nespočet. Navíc je odporný šťourat se v něčím těle. To máš jako by sis prohlížel vnitřnosti mrtvoly."
"A co je na tom odpornýho?" Uculil se Michael rošťácky a vycenil přitom své bělostné špičáky. Zašklebila jsem se na něho a protočila oči, ale musela jsem uznat, že kdyby se na mě tahle "zazubil" na jiném místě a za jiných okolností i podmínek, měla bych nahnáno.
"No já se rozhodně žádnýho pitvání už víckrát účastnit nebudu." Prohlásila jsem vzápětí razantně.
"Ty by sis radši tu žabičku nebo myšičku vzala hezky domů k pošišmání, viď?" Rýpl si do mě i Chris a já se dotčeně zamračila.
"Hej! To má bejt jako spiknutí? Můj vlastní bratr a kluk?"
"Odpusť, princezno, my tě zlobíme?" Culil se Chris a nato se ke mně naklonil a vtiskl mi jemný polibek na tvář. Trochu jsem pookřála, ale pořád jsem se tvářila uraženě. Michael obrátil oči v sloup.
A pak se konečně přihnal zbytek naší bandy. Matt se svalil na lavici vedle Chrise, Ewil si sedla vedle mě a Selin vedle Matta. Sledovala jsem přitom Michaelův pohled a musela jsem se sama pro sebe culit. Visel na Selin očima, dokud si nesedla, a i potom ji stále pozoroval. Kamarádka jeho pohled zřejmě vycítila, neboť se na něho krátce podívala a pak se rychle koukla stranou. Michael ji nepřestával sledovat.
"Já mám hlad jako vlk," zvolal Matt a dal se do jídla. Vyměnila jsem si s Chrisem pohled a pak jsme se rozesmáli.
"Určitě jako vlk, kámo?" Žďuchnul do něho Chris loktem. Matt se zazubil a dál do sebe ládoval bramborovou kaši a kuřecí stehno. Lépe řečeno tři kuřecí stehna. Ewil si kousla jablka a nenápadně se rozhlédla.
"Uhm... a kde... je Elsson?" Zeptala se mě a zeptala se tak potichu, aby ji ostatní neslyšeli, ale aby to zase nevyznělo jako šepot a tím pádem něco utajeného a důležitého.
"Hmmm," protáhla jsem šibalsky. "To nevím."
Ewil se zamračila, zřejmě ji zmátl můj tón i úsměv. A tak to má být! Jen ať zírá, ježiš, já se tak těším! Jak dlouho to ještě bude trvat?
Všimla jsem si, že se Selin ohlíží k rozhlasu, který visel nad vchodovými dveřmi, a nedočkavě klepe nohama. Když se znovu podívala na Michaela před sebou, který ji stále hltal očima, zamračila se a zkřížila paže. Pozvedla obočí a naznačila mu popuzenou otázku co je? Michael jen pokrčil rameny a usmál se. Pak se znovu napil koly a začal se zase rozhlížet po okolí, jakoby si vyhlížel vhodnou kořist.
A pak se to ozvalo.
V rozhlase to zašumělo a zapraskalo, chvíli se ozýval jen ten šum a několik lidí ztichlo a čekalo co bude, a já se snažila ze všech sil nevyprsknout smíchy. Nevím, proč se mi chtělo tak smát, ale hrozně jsem se těšila na Ewilin výraz.
"To už zase vyšly nový noviny?" Utrousila Ewil s nezájmem, přičemž se nimrala v jídle. "Vždycky hlásej, když vychází nový číslo. A nebo se pořádá nějaká párty. Nevíte o něčem?" Vzhlédla nejdřív ke mně a pak ke Chrisovi, Mattovi a Selin. Nakonec střelila pohledem k Michaelovi. Všichni jsme se tvářili jako svatoušci, což jí asi začalo být podezřelý, jelikož se zamračila tím svým obvyklým způsobem co se tady děje?
Její nevyslovenou otázku však přerušil známý hlas z rozhlasu. Chvíli přeskakoval a bzučel, ale pak se ustálil:
"Už to jde? Hej, slyšej mě?"
"Jo, už jo, vole."
"Fakt? Aha... ehm... Lidičky!" Zvolal Rickův hlas a jídelna ztichla. Všichni až moc dobře znali Ricka Elssona a jeho srandičky. I my jsme ztichli. A Ewil ztuhla. Podívala se na mě vykulenýma očima a zamrkala.
"Co to je...?" vyhrkla a já se jen uculila. Rick pokračoval:
"Asi si říkáte, jakou zajímavou zprávu nebo akcičku tu pro vás mám, ale sorry - kvůli tomu tady nejsem. Vlastněěě... hm, jak bych začal? No, asi tak: chtěl bych prostřednictvím našeho milého školního rozhlasu něco říct. Líp řečeno - někomu něco říct. A ten někdo je slečna. Slečna sličná, ta moje kráska věčná, nekonečnááá - dobrý ne? To jsem teď složil, no ale to je fuk...."
Jídelnou zaburácel smích. Všichni napjatě naslouchali s rozesmátými tvářemi a Ewil nyní vypadala jako by ji mělo každou chvíli klepnout. Úplně zbledla a oči měla vykulené tak, že jí div nevypadly bulvy.
Zakryla jsem si pusu dlaněmi a dusila smích.
"Ale teď vážně," říkal Rick a opravdu to vypadalo, že se snaží mluvit beze srandy. "Moje slova patří Ewillian Woodové."
Prudký a hlasitý šum. Studenti začali šeptat a hlaholit jeden přes druhého, otáčeli se kolem dokola a snažili se najít tu, o které Rick právě mluvil. A Ewil se vedle mě krčila, Ewil málem sklouzla až pod stůl a její bledost začala nahrazovat purpurová červeň.
"Ewil," pokračoval Rick a bylo slyšet, že si dává záležet. "Snažil jsem se jak to jenom šlo, dělal jsem ze sebe idiota - a ty bys mi teď asi hned odpověděla, že toho ze sebe dělat ani nemusím - ale ty jsi jako skála. Nedobytná. A proto doufám, fakt doufám, že aspoň tohle zabere. Že už tě konečně přesvědčím! Asi jsem pochopil pozdě, co pro mě znamenáš, a za to se omlouvám. Ale jsem kluk a ségra říká, že jsme prej dost natvrdlí, tak nevim. Asi na tom něco bude. Byl jsem slepej a vím, že se bojíš, vím, že mi nevěříš, znám svou pověst, ale i přesto tě prosím - dej mi šanci. Aspoň jednu malou - malinkatou! Jsem do tebe cvok, Ewil. A přiznávám to!"
Jídelnu znovu zaplavil ten lomoz a šum. Lidi si teď na náš stůl ukazovali prsty, špitali si, smáli se nebo obdivně pokyvovali hlavami, zvědavě k nám natahovali krky a snažili se dobře si prohlídnout tu nenápadnou holku, která tolik zaujala známého školního lamače dívčích srdcí Ricka Elssona.
 

29 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 keira*** keira*** | 15. května 2012 v 20:04 | Reagovat

Konecne! Si skvela ze sis na nas udelala cas miso ale ted jdu cist,ju? ;D

2 BarKa BarKa | 15. května 2012 v 20:04 | Reagovat

Dalšííí :))

3 Zizi Ingen Zizi Ingen | Web | 15. května 2012 v 20:14 | Reagovat

Jo, tak na to bych neměla odvahu... Říct to takhle na rovinu a ještě před celou školou - to fakt ne!

4 Vája Vája | Web | 15. května 2012 v 20:21 | Reagovat

Jupí konečně ti dva! Tak to vyšlo na povrch wow co bude Ewil dělat?? :D

5 TereezCa TereezCa | E-mail | 15. května 2012 v 20:26 | Reagovat

:'DDDD Jako já umírám!! Krutózní slzy! :DDDDDD
Prej: "Už to jde? Hej, slyšej mě?"
"Jo, už jo, vole." ......=DD Nebo ten VERŠ! :* x)) :D
Bombová kapitola! Naprosto perfektnííííííííííí

6 Alžbětka Ewillien Alžbětka Ewillien | 15. května 2012 v 20:27 | Reagovat

Míši ty nikdy nezklameš a to čekání se vyplatí vždycky.....někteří znás včetně mě chápou že toho máš nejspíš moc a proto se řídíme pravidlem:Kdo si počká ten se dočká ;-) :-)jinak super kapitola celá ;-)

7 AranisLea AranisLea | Web | 15. května 2012 v 21:33 | Reagovat

No, tak, já zanechám jen známku, že sem tu byla a padam dál, komentovat neni čas! Pardon :)

8 M. M. | E-mail | 15. května 2012 v 21:35 | Reagovat

ano..konečně :) perfektní...a Rickovi se klaním já bych to nedokázala.. :D

9 želva želva | 15. května 2012 v 23:13 | Reagovat

KONEČNĚĚĚĚĚ !! :D

10 ama ama | Web | 16. května 2012 v 15:10 | Reagovat

konečně. a musím uznat, že rick je naprosto úžasný. super nápad.

11 Sharpey Sharpey | 16. května 2012 v 17:03 | Reagovat

Perfektni,fantastycký. :)

12 Roubice Roubice | 19. května 2012 v 15:53 | Reagovat

Konečně Rick a Ewil! Paráda!

13 Neilin Neilin | 19. května 2012 v 18:49 | Reagovat

úžasný!!! :D ♥

14 holianka/Eleon holianka/Eleon | Web | 26. května 2012 v 17:40 | Reagovat

wow!XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama