^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘

!V PRODEJI!




˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘

13. kapitola: City I.

25. dubna 2012 v 17:15 | Nelien |  *Prokletí úplňku - Odhalení
Konečně mám pro vás novou kapitolu, omlouvám se za zpoždění :) Příjemné čtení!




Další měsíc utekl jako voda a venku se konečně začínalo probouzet jaro. Sníh už dávno roztál a místo něho se vyklubala zelená tráva. Začaly kvést stromy, zpívat ptáci a sousedce se předčasně narodila koťata.

Milovala jsem jaro. Sice ještě nenastalo úplně, ale už bylo za dveřmi a já to cítila všemy smysly svého těla. Těšila jsem se, až se všechno kolem zase obalí zelení, sluníčko začne probouzet první květiny a teplota venku bude pomalu stoupat.

Za poslední měsíc se toho odehrálo celkem dost. Především jsem se ale vyrovnala s faktem, že můj kluk a nejlepší kamarádi jsou novým druhem vlkodlaků, že můj otec je šéfem upírského gangu, a že mám bratra.

Všichni byli naprosto v šoku, když se dozvěděli, že je Michael můj brácha. Hlavně pak Chris a Selin. Moje blonďatá kamarádka to vůbec nemohla vstřebat, nemohla pochopit, jak se mnou může být stvoření jako Michael Grint pokrevně příbuzný. Chris zase vypadal dost rozpačitě. Neboť mezi ním a Michaelem panovala jistá nevraživost a vzájemná nedůvěra. A najednou se provalí, že jsem jeho sestra. Zdálo se, že neví, jak se zachovat a proto se Michaelovi první týden ve škole opravdu důkladně vyhýbal.

I máma byla zaskočená, že Markus měl ještě před ní jinou ženu a především dítě. Chtěla Michaela poznat, jenže můj nový bráška se trochu zdráhal, lépe řečeno se styděl, ačkoli to odmítal přiznat.

Myslím ale, že díky faktu, že jsem blízce spjatá s nejmocnějším pokolení upírů, se napjaté vztahy mezi Ochránci a Lovci aspoň trochu urovnaly. Otec si velice padl do oka s Lusiou, neboť oba byli podobně staří, a naši kluci si začínali jakžtakž rozumět i s upíry. Všichni dohromady začali praktikovat jakési pochůzky, pravidelně každý druhý večer. Řekla bych, že především tyto "akce" zapříčinily, že si naši kluci a Michael konečně začali rozumět.

Chris se snažil na Michaela dívat jinýma očima a zapomenout na počáteční nespory a nevraživost. A Michael se zase pokoušel brát Chrise jako mého kluka a vůdce Ochránců. A odpustit si svou obvyklou jízlivost.

Mezi ním a Rickem už to bylo trochu horší. Rick Michaela od samého začátku nesnášel, navíc ho příšerně žralo, že se pořád motá kolem Selin, ale nakonec si i oni dva podali přátelsky ruce. Ačkoli je na Rickovi znát, že Michaelovi i přesto plně nedůvěřuje.

No a jediný, kdo se s Michaelem odmítal sbližovat, byl Matt.

Bylo to dost divné, jelikož Matt byl vždy přátelsté a vlídné povahy, ale ohledně Michaela se choval odtažitě a podrážděně. Nejdřív jsem to moc nepobírala, do tý doby, než mi Selin vysvětlila, že se do ní Matt zamiloval a vyznal jí své city.

Což mě šokovalo, ale jen chvíli. Pak mi totiž docvakly všechny ty jeho zasněněné pohledy a úsměvy, kterými Selin častoval.

A přišlo mi ho líto. Byl to skvělý kluk a zasloužil si být šťastný...

Jenže Selin milovala Michaela. Ať se to snažila sebevíc popřít, bylo to tak. Mě nemohla oklamat.

Ale bohužel její vztah s Michaelem se octl na ostří nože. Jelikož brácha zkrátka neumí vyjadřovat city a ještě hůř omluvy, zůstal jejich vztah dost napjatý. První týdny po "odhalení" se sobě navzájem vyhýbali. Potom se Michael pokusil o několik chabých sbližovacích pokusů, ale Selin ho chladně ignorovala. No a nyní to mezi nimi vypadá tak, že spolu sotva promluví.

Mrzelo mě to a pokoušela jsem se s Michaelem promluvit, ale on se o tom bavit nechtěl... Připadalo mi... cítila jsem, že je to pro něj bolestné téma...

Vždyť on Selin taky miloval.

Ale byla jsem šťastná, že spolu aspoň my dva vycházíme perfektně. Snažili jsme se společně tvávit co nejvíce volnýho času, ačkoli to bylo dost těžký, protože volný čas se mnou chtěl trávit i Chris a holky, ale nakonec to šlo. A já jsem ohromně ráda, že jsem Michaela našla. Možná je trochu nevrlý a málomluvný, ale když nahlédnete hloubějc pod povrch... najdete neobyčejně citlivýho a vnímavýho člověka.

Dokonce i problémy mezi mnou a mámou se vyřešily. Nakonec jsem jí samozřejmě odpustila a ona mi přísahala, že už mi nikdy v životě nebude lhát.

No a otec? Párkrát jsem ho zašla navštívit, obvykle v doprovodu Michaela, jelikož jak jsem zjistila, většinu času trávil právě na Markusově sídle. A taky mě ohromil fakt, že právě Michael drží velení nad většinou upírských "agentů". Neboť Michael byl po Markusovi nejmocnějším upírem ze všech Lovců i Žíznivých. Jako jeho Prvorozený zdědil všechnu jeho sílu.

Další problematický vztah ale měli Ewil s Rickem. Jak jsem se dozvěděla od Chrise, Rick se podle všeho do Ewil skutečně zamiloval, což mi přišlo málem jako zázrak - náš věčný sukničkář Rickie a láska? - No ale když jsem ho tak ve škole nenápadně pozorovala, musela jsem s Chrisem souhlasit.

Rick se opravdu nevídaně snažil Ewil zaujmout a ohromit. Už ji ani tolik neprovokoval, spíš jí lichotil, dokonce se jí i omluvil za to, že jí nepověděl o svém novém životě, ale kamarádka se stále chovala odmítavě. Bála se mu věřit... Bála se zklamání a já se jí nedivila.

Zrovna jsem mířila s Alexem ke kabinetu zoologie, přičemž nás míjelo několik štěbetajících studentů, a užívala jsem si teplých, slunečních paprsků, které se rozlévaly po podlaze.

Alex mi právě nadšeně vyprávěl, že dostal od rodičů k narozeninám nějaký opravdu úžasný kabriolet, do kterého se očividně hluboce zamiloval, a já jen s úsměvem přikyvovala. Narozeniny měl nedávno, koupila jsem mu voňavý stromeček do auta a příručku Jak nejlépe vytunit své fáro, jelikož mi jeho máma asi týden před Alexovými narozkami volala, a radila se se mnou, jakou barvu kabrioletu mu koupit - jestli má radši modrou nebo stříbrnou. Řekla jsem, že k němu se bude hodit tmavě modrá.

"To je vážně super, Alexi," pokyvovala jsem pobaveně hlavou.

"Jo, a představ si, že zrovna včera, když jsem ho zkoušel projet, se mi pod kola přimotala nějaká bába! Si tak jedu kolem náměstí, v pohodě, viď, rádio na plný koule, dokonce i ty černý brejle od ségry jsem si vzal! - no a najednou se na přechodu zjevila ta babka! To ti povídám - jen taktak jsem dupnul na brzdu! Ale pěkně to kvílelo, to jo, jak v Rychle a sběsile s Vinem Dieselem! No a ta babka si prostě v klídku kulhala přes ten pitomej přechod a já měl sto chutí znova dupnout na plyn a trochu ji popohnat."

Málem jsem vyprskla smíchy. "No víš, Alexi, ale ono se většinou stává, že se na přechodech objeví lidi, víš? Říká se jim chodci."

Zašklebil se. "Jasně, moc vtipný. Ale ta bába se tam objevila zčista jasna! Jako naschvál! Jako by si to předem plánovala, chápeš?"

"Myslím, že by sis měl zajít k doktorovi pro nějaké zklidňující léky." Poznamenala jsem s pobaveně pozvednutým obočím. Alex mávl rukou.

"Ženský! Ničemu nerozuměj."

"Ahoj, kočko," ozvalo se zničehonic vedle mého ucha a vzápětí už mě Chris líbal do vlasů a zezadu objímal kolem boků. Alex protočil oči.

"Jé, ahoj," obrátila jsem se k němu. "Vůbec jsem tě neviděla!" A pak jsem si uvědomila, proč asi. Holt už jsem si měla začít zvykat, že se Chris a spol prostě najednou zjeví a pak zase zmizí.

"To byl účel, lásko," uculil se, přitáhl si mě ještě blíž a pevně mě sevřel v náručí. Pak se sklonil a dlouze mě políbil. A jako obvykle mu bylo úplně fuk, kolik čumilů si na nás bude ukazovat prstem. A že vedle stojí otrávený Alex.

No a po pravdě mě to bylo po pár vteřinách jedno taky. Stoupla jsem si na špičky a rukama mu zajela do vlasů. Opětovala jsem mu polibek a málem jsem i zapomněla, že jsme ve škole... zase mě pohltilo to známé vzrušení a hřejivá slast.

"Ehm-ehm," odkašlal si Alex jak nejhlasitěji dovedl. Odtáhla jsem se od Chrise a trochu rozpačitě na kamaráda pohlédla.

"Eh, promiň," nevinně jsem pokrčila rameny.

"Dobrý," utrousil Alex ponuře. "Ještě chvíli, a už jsem chtěl zvracet."

"Hele co máš pořád za problém, Rosembergu?" Naštval se Chris a zkřížil paže. Alex dělal natvrdlého.

"Nic, coby?"

"Už začínám mít těch tvých blbých keců po krk," zavrčel Chris nasupeně a já ho smířlivě zatahla za rukáv košile, aby se uklidnil. Vzala jsem ho za ruku a propletla své prsty s jeho.

Chris vypadal, že se pokouší najít své dokonalé sebeovládání. A Alex se radši odporoučel k odchodu.

"No, já už musim," zakřenil se a kývl na mě. "Tak zatím, Jul." A ztratil se v davu.

"Kdy už se konečně přestanete hádat?" Otočila jsem se na Chrise zoufale.

"Možná tehdy, až mu pořádně rozmašíruju ten jeho drzej ksicht." Utrousil mrazivě a já se zamračila.

"Chrisi!"

"Co? Stejně si vždycky začne on."

Raději jsem to odmítala dál řešit, jelikož by to nakonec skončilo stejně jako vždycky - hádkou.

Společně jsme se vydali na zoologii a Chris se po cestě zase uklidnil. A pak jsem vedle u schodiště zahlédla Michaela.

"Hele, támhle je brácha," upozornila jsem Chrise a ukázala ke schodům. No jo, zpočátku mi to znělo hodně divně - říkat mu brácha - ale teď už jsem si docela zvykla.

"Michaele," zamávala jsem na něho. Ihned k nám zamířil. Nějaký dvě holky ho cestou zdravily, ale on si jich ani nevšiml.

"Ahoj," pozdravila jsem se širokým úsměvem. "Zrovna jdeme na zoologii, půjdeš s námi?"

"Když jinak nedáš..." krátce se uculil a pak mě nečekaně vzal kolem ramen. "...sestřičko."

Řeknu vám, byl to báječný pocit. Mít bráchu. Znám ho sotva půl roku, bratrem je pro mě teprve měsíc, a přitom mám pocit, jako bych ho znala celý život... Chápete, takový to přirozený souznění, který cítíte v přítomnosti jinýho člověka a říkáte si, jak je to zvláštní, jak je to magický... a že jste konečně našli někoho, kdo vám rozumí a je naladěný na stejný vlně.

A prostě víte, že to byl osud. Že jste ho ve skutečnosti hledali celý život.

Chris se tvářil trochu rozpačitě, ale jinak nedal najevo žádný negativmus nebo podrážděnost. Věděl, jak mi na našem vztahu s Michaelem záleží a respektoval to. Byl šťastný, že jsem já šťastná. Ale jen... zkrátka si musel zvyknout. Všichni jsme si museli zvyknout. Avšak můžu říct, že prozatím si s Michaelem vedli dobře.

"Máte hotový ten úkol o savcích?" Zeptala jsem se, když jsme stoupali do dalšího schodiště. Po levém boku brácha, po pravém můj kluk.

"Úkol o savcích?" Zatvářil se Chris zmateně a pak se nevinně zazubil. "Ach, to myslíš ten, který se mi chystáš dát obsat, viď, lásko?"

Pozvedla jsem obočí. Aha.

"Když už jsme u toho opisování..." přidal se i Michael a podrbal se ve vlasech.

"No to snad ne!" Rozhodila jsem rukama. "Co si myslíte, že jsem? Automat na úkoly?"

Chris mě políbil do vlasů. "Jen pro dnešek."

"Ha-ha." Utrousila jsem. "Máte na to..." koukla jsem na hodinky. "Sotva minutu."

Všimla jsem si, jak si oba dva vyměnili spiklenecké pohledy.

"Bude stačit deset vteřin," ušklíbl se Michael šibalsky. No jo - protočila jsem oči - ta jejich super-rychlost.

"Dneska bude další obchůzka," řekl náhle Chris k Michaelovi. Ztišil hlas, ale nešeptal. Michael s kamennou tváří přikývl.

"Nathalien mě informoval. Zdá se, že vás taky."

"Nathalien má jakýsi zvláštní a dost nepříjemný zvyk zjevovat se na místech a v situacích, kdy ho člověk nejmíň očekává." Zašklebil se Chris trpce.

"To mohu potvrdit," utrousila jsem.

Michael se ušklíbl.

"Sejdeme se u Lovely Street?" Navrhl Chris. "Máme s Mattem sraz u něho doma. Ty se prý-"

"Jo, já se sejdu s Rickem u něho. Takže u Lovely Street kolem desátý."

Povytáhla jsem obočí. "S Rickem? Ty? Opravdu?"

"Ano."

"Takže už staří dobří kámoši, jo?" Popichovala jsem ho.

"Nebudeme zase přehánět, ano?" Ušklíbl se.

"No jo," culila jsem se pobaveně. "A kam půjdete? Co budete dělat?" Dívala jsem se z jednoho na druhého. Michael se opět ušklíbl.

"Copak neznáš to přísloví, sestřičko? - Kdo je zvědavej, bude brzo starej."

Trpce jsem se zakřenila. "Jo. Což ovšem nikdy nemůže platit o tobě, co?" Střelila jsem pohledem po Chrisovi. "Ani o jednom z vás."
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tončí Tončí | 25. dubna 2012 v 17:19 | Reagovat

PRVNÍ díky Míšo si skvělá

2 TereezCa TereezCa | E-mail | 25. dubna 2012 v 17:36 | Reagovat

Božíííínkůůů, já mám chuť toho Michaela sežrat! :* :D ! Milujůů ho! A to jeho nový "já" taky. A já bych mu jako ten úkol dala opsat hned!! ♥
Nádhera!!!! Naprosto perfecto!!

3 Eril Eril | 25. dubna 2012 v 17:38 | Reagovat

ÚÚÚÚÚÚÚÚŽŽŽŽŽŽŽŽÁÁÁÁÁSSSSSSSNNNNNÝÝÝÝÝ:)

4 Chaky Chaky | Web | 25. dubna 2012 v 19:17 | Reagovat

Rosembergovo vyprávění mě dostalo xD Takhle mluvím já :D

5 Neilin Neilin | 25. dubna 2012 v 21:10 | Reagovat

krásný!! :))

6 Měsíční tanečnice (Tany) Měsíční tanečnice (Tany) | 26. dubna 2012 v 15:21 | Reagovat

Hej dobře :D Chricś a jeho "to myslíš ten, který se mi chystáš dát opsat" bylo božský XD

7 Měsíční tanečnice (Tany) Měsíční tanečnice (Tany) | 26. dubna 2012 v 15:22 | Reagovat

[6]: Pardon, chybička, mělo to bejt "Chris a"

8 Nefertiti Nefertiti | 26. dubna 2012 v 19:55 | Reagovat

BOŽÍ! :-)

9 Zuzka Zuzka | Web | 26. dubna 2012 v 20:56 | Reagovat

Co takhle to zpoždění nahradit kapitolkou navíc? =P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama