^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘

!V PRODEJI!




˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘^˘

14. kapitola: Spojenci I.

30. dubna 2012 v 15:00 | Nelien |  *Prokletí úplňku - Odhalení
Nová kapitola! :)




Měsíc byl bledý a skrýval se za mraky. Obloha vypadala jako černý samet až na ta šedočerná nadýchaná mračna. Pluly si líně a nevypadaly zlověstně, ale zastiňovaly krásu měsíce. I přesto však zářil mocně a jeho svit dopadal na vysoké domy, na střechy, do oken, na tmavé silnice a chodníky, dopadal i na koruny městských stromů a na lavičky a obchody, ale místy ho narušovalo světlo pouličních lamp a světlometů projíždějících aut.

Chris šel s rukama hluboko v kapsách svých potrhaných džínsů, šedou džínovou bundu měl rozepnutou, kapucu černé mikiny shozenou na ramenech. Vítr - ačkoli přicházelo jaro - v noci stále studený mu sfoukával vlasy do obličeje, ale Chris to nevnímal. Byl zcela ponořen do svých myšlenek.

Matt vedle něho mu cosi vykládal o novém typu audiny, kterou našel na internetu, ale ani jeho Chris nevnímal. Stále se totiž nemohl zbavit toho zvláštního pocitu. Toho divného pocitu, že se scházejí s upíry, aby společně lovili jiné upíry.

A vlkodlaky. Nezapomínej na vlkodlaky. Ti jsou nejdůležitější.

Byl zvyklý pracovat sám, jen se svými druhy, s nejlepšími přáteli, kterým bezmezně důvěřoval, a řídit se pouze Lusiinými pokyny. A najednou je tu Markus, Stvořitel upírského plemene, a s ním celý zástup hodných upírů, kteří se dobrovolně hlásí, že budou chránit lidskou rasu. Svou potravu.

Ale byl ochoten tento neuvěřitelný fakt přijmout. Koneckonců už ho přijal. Lusia Markusovi věřila a když mu věřila ona, pak i Chris. Navíc to byl Juliin otec.

Její otec... další neuvěřitelná skutečnost. A Michael její bratr.

Když si vzpomněl kolikrát Grinta s klukama podezírali, kolikrát se s ním v hádkách střetli, a najednou... je jejich spojenec. I když Chris musel uznat, že když ho poznal trochu blíž, nebyl tak špatný. Vlastně se s ním dalo vycházet. A byl to její bratr.

Musím s ním vycházet. Musím se aspoň snažit.

Ale dobře věděl, že by se měl snažit nejen kvůli Juli. Ale také kvůli svému vlastnímu blahu. Michael byl po Markusovi nejmocnějším upírem vůbec. Byl jeho prvorozeným a jediným synem - také ho Prvorozeným nazývali. A zdědil Markusovu sílu. I Antonius byl silný, podle toho, co Chris slyšel, ale zdali se může rovnat se Stvořitelovým synem... to netušil.

Možná to netušil nikdo.

Přicházeli na náměstí a mířili ke kašně. Všechno leželo ve stínech chladného měsíčního třpytu. Auto nechali zaparkované o kus dál přes silnici na malém parkovišti před cukrárnou. A jak se blížili k vysázeným stromům, které kašnu obklopovaly, Matt zmlkl.

Chris věděl, že se mu tahle situace nelíbí. Neměl Michaela rád a dával to jasně najevo. Ačkoli on byl ten poslední, do koho by Chris řekl, že bude dělat problémy. Ale chápal ho. Už delší dobu dobře věděl, že se Matt zamiloval do Selin, ale ona bohužel zřejmě chovala jisté sympatie k Michaelovi. Rick se s tím zpočátku vyrovnával dost těžce, ale nakonec mu také nezbylo nic jiného než Michaela přijmout. A navíc si k Chrisově úžasu docela padli do oka. Což byl skoro zázrak.

Ale Matt zůstával zatvrzelý. Navíc se mu nelíbila ani celá ta spolupráce s upíry. Neměl je rád. A Chris se mu nedivil. Upíři a vlkodlaci - nejspíš v tom byla opravdu vrozená nevraživost.

Slyšely zurčení vody a za okamžik ji i viděli - tryskala z kašny a dopadala na její hladinu. Ta vypadala jako černé sklo, které odráží stříbřitý jas. A kolem ní stáli Rick, Michael, Nathalien a ještě dva upíři, které Chris neznal.

"No konečně," zvolal Rick otráveně a zakoulel očima. "Čekáme tu na vás už-"

"Pět minut," dořekl za něj Nathalien a usmál se tím svým děsuplným úsměvem. Rick popuzeně našpulil pusu.

"Kdybys mě nechal domluvit, trochu bych to zveličil."

"Ach - skočil jsem ti do řeči. To se omlouvám," pravil Nathalien lítostivě a znovu se usmál. Ve tmě se zablýskly jeho špičaté zuby. Chris se zamračil.

"Jsme tady, ne?" Řekl chladně. "Tak se dáme do práce."

"Stále obdivuji tvou přímost a přechod k jádru věci, Chrisi," pokýval Nathalien uznale hlavou, ale jeho jízlivý úsměv jeho slova poněkud popřel. "Ano, měli bychom vyrazit. Já se svými chlapci půjdu východní částí města. Vy se dejte na sever."

"Do Edonskýho parku?" Ujistil se Rick a spokojeně zamnul rukama. "Super, tam se snad bude něco dít."

Chris ho zpražil přísným pohledem. Matt se pobaveně ušklíbl.

"Půjdu s vámi," ozval se Michael. Stál trochu stranou, opíraje se o kašnu, jednou rukou si mnul bradu.

"S námi?" Přeptal se Matt, pak se zachmuřil. "Možná bys měl jít spíš se svými. Nemyslíš?"

Chris potlačil povzdech.

"Nemyslím," odpověděl Michael nevzrušeně a postoupil vedle Ricka. "Chci jít do Edonského parku." Na chvilku se odmlčel a zadíval se k obloze. Luna mu ozářila obličej a stíny mu vykreslily na tváři děsivý obraz. "Mám divný pocit."

Toho se Chris chytil. "Jaký pocit?"

Michael na něho úkosem pohlédl. "To ještě nevím."

"Možná bys měl jít s námi, Michaeli." Vložil se do toho Nathalien. "Mezi bratry vlkodlaky zřejmě nejsi vítán."

"Raději bych volil oslovení Ochránci, upíre," ozval se Chris vrčivě a pohledem zastavil Matta, který se už chystal k odpovědi. "A Michael je z vás možná jediný, kdo vítaný je."

Nathalien se pouze ušklíbl.

"Radši jdi, Nathaliene," řekl mu Michael a jeho hlas byl tvrdý. Nathalienovi se tváří znovu mihl blýskavý úsměv a pak se otočil a - byl pryč. A jeho upíři také.

"Půjdeme," zavelel Chris a vydal se k Edonskému parku.

Šli poměrně pomalým, lidským tempem. To kvůli tomu, kdyby zahlédli či zaslechli něco podezřelého. Po cestě ..... street potkali jen pár lidí, většinou mládež a jednou dokonce i opilce.

A Rick si začal stěžovat.

"Já už fakt nevim, co mám dělat," vrtěl zoufale hlavou, zatímco mířili po lampou osvětleném chodníku k parku. Natáhl si na hlavu kapuci a na ruce navlékl bezprstové rukavice. Chris na něho pohlédl a Matt se naklonil k jeho uchu.

"Zase mluví o Ewil," šeptl a Chris přikývl. Jistě. Rick poslední dny mluvil o Ewil pořád.

"Vyhýbá se mi. Furt. Ve škole dělá, že mě nevidí, nebo jenom pozdraví a už se klidí pryč." Pokračoval Rick bezradně a rozhazoval přitom rukama. "Tak co mám sakra už dělat, aby mi dala šanci?"

"Já nevím, brácho," povzdechl si Chris. "Ono je totiž dost těžký uvěřit, že to myslíš fakt vážně. I nám to přijde neuvěřitelný a co potom jí."

Rick se zamračil. "Jenže já ji fakt chci!"

"My ti věříme," poplácal ho Chris po zádech. "Ale Ewil očividně ne."

"A to s ní nemůže třeba Jul promluvit? Nechce se mi přímo řikat ségře... chápejte, lézt za ní, aby řekla svý kámošce, že ji - no, že ji - vždyť víte."

Chris si vyměnil pobavený pohled s Mattem. Michael byl potichu a jen naslouchal.

"Ne," řekl Matt a uculil se. "Asi nevíme, Rickie, dopověz to."

Rick se zašklebil. "Moc vtipný. Víte, co myslím."

"Ne, vážně nemáme ponětí," krčil rameny i Chris. Rick špulil rty.

"Já to umím říct, jasný? Jestli vám jde o tohle."

"Tak to řekni," vybídl ho Matt s úsměvem.

"Tobě to fakt říkat nebudu," odsekl Rick nabručeně.

"Máš problémy vyjádřit své city," ozval se znenadání Michael. "Takový problém znám taky."

Rick se nepřestával mračit. "Já nemám problém vyjádřit city. Jenom... se mi to blbě říká."

"Ale možná, že právě v tom to je." Odvětil Michael zamyšleně.

"Co?" Nechápal Rick.

"Možná, že na to Ewil čeká. Až jí vyznáš city."

Rick se zarazil a zůstal stát uprostřed chodníku. Michael se na něho otočil a Chris viděl, jak Rick valí oči.

"Vyznat jí city?" Opakoval nevěřícně, jako by mu právě došla ta nejjasnější věc na světě.

"Michael má asi pravdu, kámo," souhlasil Chris. "Vždyť víš, jak si na to holky potrpěj."

"To jo..." podrbal se Rick ve vlasech, stále užaslý. "To mi nedošlo. Zatraceně."

"No vidíš, a je to," popleskal ho Chris po rameni a pokračoval v chůzi. "Prostě řekni Ewil, že ji miluješ, a máš to."

Přeskočili drátěný plot Edonského parku a zamířili do jeho nitra. Většina vražd a úmrtí se stávala právě zde, neboť park byl rozlehlý a jeho pěšiny poměrně spletité a lidé si tudy často zkracovali cestu do středu města, než aby park dlouze obcházeli. A procházeli tudy stále i přesto, jakou si park pomalu získával pověst. A vlkodlaci i Žízniví to věděli.

"Zatím se to dneska zdá klidný," prohodil Rick a nakopl prázdnou plechovku od coly. Háj se zdál být opravdu klidný. Stromy byly tiché, jen pár větviček se houpalo ve větru a listy tajuplně šepotaly.

Prošli téměř celý park. Každou cestičku. A nevycítili ani nezpozorovali nic. Zabralo jim to něco málo přes hodinu a Rick už bručel nudou.

"Těšil jsem se na nějaký vzrůšo," hudroval a se zkříženými pažemi se opřel o strom. Vrátili se zpátky k bráně a na chvíli se zastavili u laviček. Chris na jednu z nich usedl a lokty se opřel o kolena.

"Tak asi žádný mít nebudeš," odvětil Chris jednoduše.

"To je otrava," zafuněl Rick.

Pak Chrisovi zničehonic zavibroval v kapse u kalhot mobil. Vytáhl ho a otevřel novou příchozí sms.

"To je Juli," řekl spíše sám sobě.

"Ona ještě nespí?" Podivil se Michael. Chris k němu s úsměvem vzhlédl.

"Pokaždé, když máme obchůzku, nemůže spát. Dokud jí nedám vědět, že už jsme všichni zase doma."

Michaelovi se mihl přes tvář krátký úsměv. "Je ještě hodně věcí, které o své sestře nevím."

"Asi máš co dohánět," ušklíbl se Chris.

"Snažím se už teď," odvětil Michael a znovu se pousmál. "Kdyby Markus tak dlouho nemlčel, možná jsem toho nemusel dohánět tolik." A pak náhle zmlkl.

Chris se zamračil. "Co je-" Ale pak zmlkl také. Narovnal se a zorničky se mu bezděky rozšířily. Ve vzduchu cítil zvláštní pach... slaný, nepříjemně vlhký a zatuchlý.

Znal ten pach až příliš dobře.

Zůstal však sedět. Svaly se mu napnuly, dech se zpomalil, všechny smysly vyburcoval do pohotovosti. Pohlédl na Michaela. I on vypadal ostražitě, připraveně. Tvář mu ztuhla. Potom se podíval na Matta, ten neznatelně přikývl. Rick také.

Všichni už věděli.

"Jeden," řekl Chris a nemusel nic vysvětlovat. "Možná dva. Sledují nás."

"Ne," zašeptal Michael a odhrnul si plášť. Vzápětí tasil dlouhý meč. Za třpytu měsíce se stříbřitě zaleskl. "Není sám. Jsou s ním Žízniví."

"Do háje," zaklel Rick a zpod opasku vytáhl pistoli. Velkou a stříbrnou s černou pažbou.

"Nechtěl jsi náhodou vzrůšo, Ricku?" Prohodil Matt a i on tasil stejnou zbraň.

"Taky že jo, ale-"

Praskla větev. Až příliš blízko. Ztraceně blízko, pomyslel si Chris a vstal. Zaslechl kroky. Kroky tak jemné a neslyšné, že by je lidské ucho nebylo schopné zaznamenat. Nepřítel byl hned za těmi keři...
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Zuzka Zuzka | Web | 30. dubna 2012 v 15:06 | Reagovat

super!!!

2 Selly Selly | 30. dubna 2012 v 15:07 | Reagovat

Skvělá kapitolka! :)

3 šárinka šárinka | 30. dubna 2012 v 15:08 | Reagovat

supr supr supr :D  konečně booooj :D úžasná povídka

4 kája kája | 30. dubna 2012 v 15:12 | Reagovat

super :D

5 Neilin Neilin | 30. dubna 2012 v 16:36 | Reagovat

bezvadný :-)

6 Nefertiti Nefertiti | 30. dubna 2012 v 17:33 | Reagovat

ŽŮŽO! :-)

7 Tončí Tončí | 30. dubna 2012 v 18:28 | Reagovat

Supr

8 TereezCa TereezCa | E-mail | 30. dubna 2012 v 20:14 | Reagovat

Muhehehe! xD Napínavý jak sviň :D

9 AranisLea AranisLea | 1. května 2012 v 12:05 | Reagovat

Bububu ty... Ehm, no, radši to nebudu dopovídat :P Ale vidět Ricka jak se trápí se slovy, wow, to byla psina :D Sem zlá a krutá! Muhahahahááááá! XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama