Pokračování....
Hmm... neznámé číslo... Kdo to zas bude...
"Promiň, tati, někdo mi volá," ukázala na mobil a pak se neochotně zvedla na nohy a poodešla do chodby. Stiskla tlačítko přijmout připravená na rychlou odpověď. Jakmile jí volalo nějaké neznámé číslo, většinou to byl nějaký hulvátský idiot.
"Haló?" řekla otráveně a přiložila si mobil k uchu.
"Nezníš moc nadšeně," ozvalo se na druhém konci a Selin polil studený pot. Narovnala se a ztuhla.
"Tolik jsem tě zaskočil, že jsi ztratila řeč?" pokračoval hlas tentokrát pobaveně. Selin vyjeveně zamrkala a honem se snažila potlačit chvění a ovládnout svá třesoucí se kolena.
"Příliš si věříš," odvětila co nejpevnějším hlasem.
"To já vždycky," opáčil dotyčný a Selin jasně cítila, jak se na druhé straně culí.
"Kde jsi vzal moje číslo?"
"Mám své zdroje."
"Vážně? A smím znát jejich jména?" zavrčela podezíravě.
"To opravdu nesmíš," opět se culil. Selin zaskřípala zuby. Ten náfuka! Měla zlost už jen když si ho představila. Nasupeně zamířila ke schodišti a zakotvila na odpočívadle před svým pokojem. Svalila se do křesla pod oknem a přehodila si nohu přes nohu.
"A co vlastně chceš?" zeptala se odměřeně. Stále zuřila kvůli tomu polibku. "Potřebuješ snad něco?"
"Vlastně ne," odpověděl.
"Fajn," zavrčela. "Tak sbohem." Vztekle mobil zaklapla a zkřížila ruce. To snad není pravda... ten drzoun si klidně zjistí její číslo a zavolá jí? Po tom všem? Po tom, co se jí ve škole nepokusil ani omluvit, když ho ignorovala. Po tom, co se tvářil jako by nic.
Mobil znovu zadrnčel. Pohlédla na displej a užasle pozvedla obočí. Volal jí znovu.
Nezvednu to. Nasupeně zdvihla bradu a zadívala se ke stropu. Prostě nevezmu. Ať se třeba postaví na hlavu, blbec jeden...
Telefon stále vibroval.
Nevezmu to. Nevezmu a nevezmu!
Volání ustalo, avšak hned se rozbrnčelo nanovo.
Copak nechápe, že s ním mluvit nechci?
Mobil nepřestával drnčet.
Stejně mi nedá pokoj... tak proč to nevzít? Aspoň bych mu od plic řekla, co si o něm myslím...
Zahleděla se na volající číslo. Vezmu to. Ale jen proto, abych se ho konečně zbavila.
Přiložila si mobil k uchu. "Nerozumíš slovu sbohem?"
"Dalo ti hodně přemáhání, než jsi to zvedla?"
"Zvedla jsem to jen proto, abych se tě zbavila."
"Překvapil jsem tě?"
"S čím?"
"S tím, že ti volám."
"Myslím, že u tebe už mě nemůže překvapit nic," zavrčela.
"Mám to brát jako lichotku?"
"Rozhodně ne."
"Jsi kyselejší než citron."
"Sbohem."
"Ne, počkej!"
"Tak co chceš?" vyštěkla nasupeně. "Už jsem se tě ptala, jestli něco potřebuješ a řekl jsi, že ne. Takže o co ti jde?"
"Změnil jsem názor."
"A s čím zase?" otráveně protočila oči.
"S tím, že nic nepotřebuju," náhle zněl opět vážně a soustředěně.
"A co teda potřebuješ?"
"Potřeboval jsem slyšet tvůj hlas..." zašeptal a Selinino srdce vynechalo dva údery.
"C-cože?" zasípala, najednou jí úplně vyschlo v krku.
"Že jsem potřeboval slyšet tvůj hlas, Selin," zopakoval. Tolik si přála, aby se mu nyní mohla dívat do tváře. "Nechci, abys mě dál ignorovala. Myslel jsem, že mi to nevadí a přes prázdniny mě to přejde úplně, ale..."
"Co tě mělo přejít?" zaskřehotala stále vykolejená.
"O tom se mi nelehce mluví," náhle zněl opět pobaveně.
"Proč...?"
"Protože jsem něco takového ještě nezažil. Chci, až se zase uvidíme, abys se mnou opět mluvila."
Neodpovídala. Nebyla schopná slova. Pouze tam tak seděla, s užaslým a nevěřícným výrazem, a nevěděla, co říct, co si myslet.
"Mlčíš," pronesl po chvíli ticha.
"Neměl jsi to dělat, Michaele..." šeptla.
"Co jsem neměl dělat?"
"Vždyť víš..."
"Asi nevím."
Semknula rty. "Nech toho, dobře víš, o čem mluvím."
"Asi máš na mysli ten icident na chodbě. Před dvěma týdny, když tě Tyler pozval na rande."
"Jo. Přesně ten."
"Proto mě ignoruješ."
"Trefa."
"Ale přitom se ti to líbilo."
Selin se okamžitě naježila. "Co?! Tak to jsi teda na omylu, hošánku!"
"Hlavně se zase nečerti, barbie, já vím své. Dobře jsem cítil, jak jsi roztávala. Jak jsi se v mém náručí chvěla..."
"Mlč!" zasípala Selin a měla pocit, že je rudá až na zadku.
"Copak?"
"Jsi úplně vedle, Michaele. Nezajímáš mě, jasné? A ta... ta... pusa se mi vůbec nelíbila," prohlásila vznešeně.
"No tak jo, jak chceš."
"Takže všechno? Ještě se musím jít vykoupat, nemám na tebe celý večer, takže-"
"Možná zavolám i zítra."
"Možná ti to nevezmu."
"Tak tě přijdu navštívit."
"Cože??"
"Dobrou noc, moje barbie, a sladké sny."
"Michaele!"
Pozdě. Zavěsil. Selin celá vyjevená a ohromená zírala na tútající mobil. Nemohla uvěřit vlastním uším. Nemohla uvěřit tomu, co právě slyšela... musel se zbláznit. Muselo mu přeskočit, jinak by neříkal to, co říkal... vždyť...
Prudce zavrtěla hlavou a vstala. Ne. Nebude přemýšlet nad Michaelem Grintem. Prostě nebude. Teď půjde do sprchy a už mu nevěnuje jedinou myšlenku.
Húúúúáááá! Taková slovní přestřelka! Krutovka!
Já ty dva prostě miluju ♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥
Jdu si to přečíst znovu! :D